Neúnavný stavitel moudivláček

Zhruba v půli března se k nám z jihu vrací drobný ptáček moudivláček lužní (Remiz pendulinus). U nás patří mezi ohrožené druhy, přesto není tak těžké ho najít, musíme ale vědět, v jakém biotopu se vyskytuje. Moudivláček téměř výhradně hnízdí v keřích a stromech v bezprostřední blízkosti rákosin.

Moudivláček je dost nenápadný, má šedou hlavu, světle hnědé břicho a tmavě hnědá záda, výrazným rysem je černá „škraboška“ přes oči - obr. obr. 1, obr. 2, obr. 3. Zbarvení samice je méně výrazné, i pásku přes oči má užší - obr. obr. 1, obr. 2, obr. 3.

Je to dost bídný (nebo spíš líný?) zpěvák, takže jeho zpěv uslyšíme jen vzácně. Mnohem výraznější je jeho volání – ostrý, táhlý hvizd. Ač vám může připadat tichý, je dobře slyšitelný i ve změti dalších ptačích hlasů.

Co je na moudivláčkovi opravdu obdivuhodné, jsou jeho stavitelské schopnosti. Na konci pružných větví staví hruškovité hnízdo s vletovým „chobotem“. Jako stavební materiál slouží rostlinná vlákna (z divokého chmele, kopřiv…) a chmýří semen – topolů, orobince, vrb…Začíná malým „očkem“ na koncové vidlici (nebo na překřížených větvičkách), pak vytvoří základní „smyčku“ a postupně přidává materiál, dokud není hnízdo hotové. Vletový otvor dostaví samička, pokud se ji podaří samečkovi přilákat. Když samičku nenaláká, často se pustí do nové stavby. Na těchto obrázcích je vidět hnízdo v různých fázích: obr. 1, obr. 2, obr. 3, obr. 4, obr. 5, obr. 6, obr. 7, obr. 8, obr. 9.

Mladí moudivláčci jsou, jak už to tak u mláďat bývá, barevně nevýrazní - obr. 1, obr. 2, obr. 3, obr. 4, obr. 5. Po opuštění hnízda se do něj po několik nocí vracejí, než ho opustí definitivně.

Najít hnízda moudivláčků je nejsnazší teď, dokud nezarostou listím. Druhou možnost máme na podzim či v zimě, až listí opadá.

Ne vše moudivláček dostaví, občas si vytváří i "houpačky", z nichž láká samičky.

Dostavěné hnízdo poznáme podle dokončeného vletového otvoru. Hnízda mívají různý tvar, různou velikost, rovněž vletové chodbičky jsou různé dlouhé.

Tohle hnízdo bylo první, které jsme před časem objevili. Věděli jsme o něm už od léta, ale pro hradbu kopřiv se k němu nedalo přiblížit. Museli jsme počkat do zimy, abychom si ho mohli prohlédnout.

Kuriozita na závěr: Tento obrázek jsem objevila na litevském webu. Moc by mě zajímalo, zda sameček očekával dvě samičky, nebo zda mají moudivláčci v Litvě tak dobré podmínky, že jsou schopni hnízdit těsně vedle sebe (pozn.: červen 2017 - web jsem už nenašla, ale fotku jsem si uložila, proto se na ni můžete podívat i dnes).