Strakapoud velký

V těchto dnech můžete v parku či v lese zaslechnout zvláštní hlasy - zvuk 1, zvuk 2, zvuk 3, který vydávají strakapoudi při toku. Zatímco bubnování šplhavců je nepřeslechnutelné, tyto zvuky se nenesou tak daleko a nejsou tak dobře známé. Bubnování samců datlovitých ptáků nesouvisí s potravou, slouží k vymezení teritoria před ostatními samci, zároveň láká samice. Samci bubnují do dobře rezonujících částí stromů (obvykle napadených či suchých), občas využívají i výdobytky civilizace, jako jsou plechové střechy, stříšky či tabulky.

Strakapoud velký (Dendrocopos major) je nejběžnější evropský šplhavec, velký zhruba jako kos. Není vůbec problém se ním setkat v městské zástavbě – samozřejmě jen tam, kde jsou aspoň nějaké starší či staré stromy. Ty potřebují jednak pro stavbu dutin, jednak na nich (a v nich) hledají potravu – hmyz a jeho larvy. Strakapoudi nepohrdnou ani tučnými semeny, proto se objevují běžně na krmítku. Také mají rádi smrková či borová semínka, uštípnou si celou šišku a na vhodném místě si ji zaklíní (takové místo se označuje jako kovadlina), aby se k semínkům dostali. Nepohrdnou ani bobulemi, pokud není nabídka hmyzu dostatečná. Na jaře s oblibou „kroužkují“ větve stromů a olizují vytékající mízu. Mízu pak mlsají i jiné ptačí druhy, které by se k ní jinak nedostaly, jako jsou třeba hýlové.

Samci a samice vypadají zdálky stejně, jsou černobílí a mají výrazně červené zbarvení zadní části břicha. Zblízka je rozeznáme podle týlu, samec má na něm červenou skvrnu, samice má týl černý. Mláďata poznáme podle červené čepičky - obr. 1, obr. 2, obr. 3. Ač vypadá strakapoud nápadně, na jeho přítomnost nás často upozorní jeho zvukové projevy: poklep do dřeva při hledání potravy, kontakní hlas, nebo žadonění mláďat.

 

 Se strakapoudy se můžeme setkávat i v zahradě

Ve městě můžeme strakapoudy zastihnout nejen na stromech, ale i na anténách či hromosvodech.